Nápady z hlavy II.

1 říj

–12-2012–

Na větvi křičí pavián
pramen se v zemi ztrácí
chceš-li tak žiješ jako pán
a nespíš na matraci

–12-2012–

V černém zrcadle je tvůj stín
kamenná tvář ukrytá kapucí
vidíš před sebou její klín
tvé noční sny jenž končí polucí

–12-2012– verze.2

Na trávě ležel zmrzlý had
a nebo to byl možná slon
jak vločka tiše na zem spad
červený lampion

Včera jsem ještě cestu znal
dnes bez cíle je kolem poušť
nevím proč vám ten člověk lhal
já byl jsem ten kdo stisk tu spoušť

–12-2012– verze.1

Viděl jsem hada
a nebo to byl slon?
Na sněhu hoří
červený lampión

Včera jsem cestu znal
dneska jsem zabloudil
já stiskl jsem tu spoušť
ale jí nezabil

–12-2012–

Ty stojíš ztracený na mapě jménem svět
dva draci na dlažbě vyspávaj dobrej fet
zmatení tučňáci asi se ztratili
byla by škoda nechat ten vlak jet

–12-2012–

Tvůj osud načrtli tebe se neptali
na černou tabuli skřípavou křídou
z tabule osudu věty se ztratily
z oblohy provazy deště se lejou

–12-2012–

Nemocné slunce pod peřinou
dvě vlajky udeří do zmrzlé trávy
na předním skle se slzy řinou
trenýrky mementem včerejší slávy

–11-2012–

Na trávě před čínským bufetem
našel jsem v listí ležeti anděla
schoulený krčil se, ukrýval před světem
dneska prej určitě někoho oddělá

–10-2012–

Až jednou světla zhasnou
v tom kupé kde jsem žil
Až řeknou všichni svatí
Ty jsi k nám nepatřil

–10-2012–

Už bych tu dávno neměl být
a přece stále dýchám
s holkou v náručí někde snít
a nepospíchat nikam

–10-2012–

Chytli jsme boha.

Ten večer, co tvořili jsme svět.

Teď máme strach.

Pustit ho po té noci zpět.

–9-2012–

Tělo se otřásá srdcemi údery
v zeleni šedivé dvě leží mrtvoly.
Potichu noří se, vzpomínka do mlhy
pach pižma z kožichu, komínem zasmrdí

–9-2012–

Zůstal jsem v pekle sám

mí přátelé jsou všichni svatí

je těžké zavřít krám

dokud tě ďábel platí

–9-2012–

Na prázdné zastávce s číslem 25
ležela na zemi zmáčená vzpomínka
té zebře řekl sem, že už musím jet
nemůžu za to, že nemá tatínka

–8-2012–

probouzíš se na chodníku
kolem chodí plachetnice
námořníci salutují
usmála se chobotnice
černý drozd spí v břečťanu
já už asi nevstanu

Copyright free. Berte si, inspirujte se a když mi dáte vědět co z toho vzniklo, budu rád.

Advertisements

Nápady z hlavy

7 bře

Útržky myšlenek a nápadů, tak jak přicházely s časem. Syrové a nedodělané jak je zachytil Twitter.

Jen cinkot lahváčů, koleje zazvoní,

kružítka vlaků spěch, omítka v osení,

nejsi sám kdo má pech, mlčící při řeči,

v žadludku zakručí, život se obrací

Když touhy drtí boží mlýny

každej má pocit, že je trochu jiný

jsme pistácie mezi zrnky kávy

čárkové kódy na krabicích

Po kapsách nosíme svá malá vítězství

cínové panáčky vítězné armády

náhodu měníme tři za dva za štěstí

nedbáme babičky prosebné na rady

Je první máj je lásky čas

líbat bychom se měli zas

já sedím doma a jsem sám

na ňáký třešně seru vám

slunce je modrý hrnek kávy

rosa je chycená na pavučinách snů

podrážky drtí stébla trávy

prvního z posledních užiju dneska dnů

zelené slunce a zmačkaný úsměv pet lahve

jen kosák kouří svou ranní cigaretu

Potkal jsem štěstí
sedlo si na vola
ona teď čeká
snad aspoň zavolá

Papírek maličký
s tím číslem na lásku
ztratil jsem navždycky
můj milý bělásku

Tisíce životů, tisíce sviní

chrochtají vesele, držkama ryjí

u voleb sejdou se na krátký čas

jen jiné svini dají svůj hlas

My bez budoucnosti, my ztracení
odřené přenosky starých gramců
a s neslyšitelnou ozvěnou
padají na zem číra branců

jsem v mrtvým městě, kde duši ztratil řád

ztracenej malej kluk, co nemá s kým si hrát

Je první apríl, všech bláznů čas

na střeše souložej hrdličky zas

Ta holka z večera by stála za ten hřích

Stáli jsme pod lampou a kolem padal sníh

Příběh se skončil, už je čas odejít. Co zbylo zůstane a sny se rozplynou. Zítra se probudíš, zapneš si poklopec a půjdeš za jinou.

Potkalas hajzla, potkalas anděla,

už tehdy v sobotu dobře si věděla

že jenom proletí, zahřeje na těle

když vášeň opadne, přijde zas neděle

Na prázdné posteli, tričko jsi nechala,

v celém mém pokoji tvá vůne zůstala

se srdcem sevřeným telefon vypínám

s tvým tričkem červeným pod hlavou usínám

Hladina zmrzla dechem racků

mlha se valí po kraji

kostlivec podal černou pracku

pak mrkl na mě potají

Stojím tu před tebou, jak jsem byl stvořen,

V cestě tvé života jen bludnej kořen

Čekáme na smilstvo jenž smyje prach

Z duší a srdcí těch co nemaj strach

Svět se ti zastavil,nevíš co dál

Kytaru’s naladil,chvíli si hrál

S pohledem netečným,díváš se na lidi

Jak plýtvaj životem,nikdo tě nevidí

Na chladných kolejích dívám se do světel

snad vezou naději, spíš půjdu do pekel

brzd skřípot nevnímám, kov vrazí do těla

pozdrav ti posílám,  jen abys věděla

Co bys jen pořád chtěl

jako bys nevěděl

že nemůžeš všechno mít

bahnem se plahočit

Kopněte si do mě

když do bahna sem spad

smějte se bláznovi

co myslel že má rád

Pokryté škrábanci / Měňavé trsátko / Leží tu na stole

Když zavřu oči, vidím tě v noci

na malou chvíli, spolu jsme byli

když zavřu oči, zase mi stojí

tak už mě netrap a staň se mojí

Anděl se usměje roztáhne perutě

zahlédneš naposled tu krásu spanilou

barevná vzpomínka v šedivém životě

je malou náplastí na duši zbloudilou

Vánoční přišel čas, povinné veselí

a mně je všechno zas totálně v prdeli

rozbité boty mé čvachtají sračkami

a nikdo neslyší zoufalé volání

Plná hlava holek, v kalhotách těsno a v duši teskno

potkal sem v hospodě, potkal sem anděla

ten večer nad pivem tam s námi seděla

ta víla štamgastů těch duší ztracenejch

jedniným úsměvem vypálí v duši cejch

Venku se rozblikala lampa

a zhasl život

pomalu jsem upil z půllitru a odložil cigaretu

nedá se nic dělat. Zítra je úterý

V hlavě zmatek jako prase

zhulil sem se na terase

s kámošema na pár piv

a večer ho vyhonit

Neomylnost bytí, tak ta mi je k zblití.

vědět co a neznat jak,

chtít vše teď a ne až pak.

A v našich pokojích čekáme až přijde změna

Výkřiky,

někde smích,

jsem v nočním busu a holka v baretu s červenou šálou

přeslechlé příběhy a návrat domů

plechovka coly rachotí travou

Je mi zle

zle z věcí kolem sebe

zle z času co se vleče

zle jak hledám pořád tebe

zle že srdce stále tluče

je mi zle a nechtěl bych tu být

s kytarou a holkou někde snít

Nedefinovatelné chtění

touha a rozloučení

děsí nás neurčito

před domem je zas nablito

Brko sem si ubalil

Nutela je otevřená

Nechci vědět jak sis žil

Nechci kurva všechno znát

Dám prda je mi fajn

Kytara je naladěná

Na černé hladině voda se zavřela

V hrsti zbyl chomáč vlasů

Havrana skřeku hlas je nožem do těla

Zkroucené pařáty stromových ďasů

Viděl jsem smrt,

čekala u cesty,

finální odměna za všechny neřesti,

s ponurým úšklebkem kývla mi na pozdrav,

zahřálo u srdce, že mě má někdo rád

Psí tlama se šklebí z mraků

Údery zvonů se nesou tmou

Ty v krvi máš duši draků

Jsi padlý anděl a budeš mou

Ve změti drátů našel sem trsátko

Tam vlevo u toho lahváče

Napravo za vidličkou vedle repráků

A zlomená cigareta vykašlala zbytky tabáku

A v černé noci, tři vlci vyjí

Vyšlas jim vstříc, kalhotky nízko,

a na tvých prsou, kapička krve,

dej na ně pozor, smilstvo je blízko

vrhnou se na tebe jak klubko zmijí

V života víru narážím do lidí

kovová palička dopadá na zvonek

a bílý havran křídly udeří

ve shnilém listí dvě kapky vína

Protancuj se mnou ránem

na kostech lebkách mrtvých

vždyť hudba je nám pánem

a ďábla máme v duších

Proud mrtvejch tváří

a všichni do Kolbenu

ten proud tě jednou smete

a život ztratí cenu

a smích staré babky zaskřípěl až v morku kostí

Jo sexu večer sis užít chtěl?

Tos teda chlapče naletěl

Teď místo rozjímání jak se kočka balí,

přemejšlíš o tom jak tě vojebali.

Nasraný ksichty a pán s ipodem

všem už je jasný, že včas tam nebudem

jo Český dráhy ty ti lekci daj

že správný borci nikam nespěchaj

Proč nechci nikoho znát

a lidi jenom srát,

všem kolem ubližovat,

občas si zašukat

Trávu si vypěstuju a chlast si vypálím,

pokoj si vymaluju a pak se pochválím

Copyright free – pokud něco z toho chcete použít, je to tu pro vás. Když mi dáte vědět, budu rád.

Běh pryč

4 led

Je sychravá noc a já běžím vlhkou ulicí svého města. Míjím bloky domů a běžím dál ve světle žlutých lamp. Najednou jsem zahlédl stádo černých hřebců, žene se kolem mě a já zrychluju a běžím s nima. Cítím jak se mi napínají svaly pod černou lesklou kůží a kopyta s rachotem dopadají na dlažbu. Hříva vlaje a naráží s každým dopadem. Naše těla se ženou tak blízko u sebe, že se téměř dotýkají. V chřípí se mísí pach kůží zborcených potem, vlhké dlažby a umírající trávy. Je jediný směr – vpřed. Pocit nekonečné svobody zaplavuje celé tělo a svírá bušící srdce. S burácením se proženeme podchodem a pryč z města, ven do polí. Být tak svobodný, skutečně svobodný. Zatoužím strašlivě po svobodě. Po vypadnutí ze systému rodných čísel, bankovních účtů, otisků prstů a vzorků rohovky. Vypadnout někam pryč, jenže kam. Systém nenávidí odpadlíky. Nedovolí vám svobodnou existenci. Má spoustu nástrojů, jak vás dostat zpátky, osedlat spoutat do postrojů, nasadit uzdu a opratě. Svoboda bude bolet, bude to spousta těžkých chvil vykoupených pocity, kteří ti, co jsou v Matrixu nikdy nepoznají. To je teď ale jedno, teď běžíme sychravnou nocí a od kopyt odlétají drobné kamínky z cesty.