Archív | Leden, 2012

Běh pryč

4 led

Je sychravá noc a já běžím vlhkou ulicí svého města. Míjím bloky domů a běžím dál ve světle žlutých lamp. Najednou jsem zahlédl stádo černých hřebců, žene se kolem mě a já zrychluju a běžím s nima. Cítím jak se mi napínají svaly pod černou lesklou kůží a kopyta s rachotem dopadají na dlažbu. Hříva vlaje a naráží s každým dopadem. Naše těla se ženou tak blízko u sebe, že se téměř dotýkají. V chřípí se mísí pach kůží zborcených potem, vlhké dlažby a umírající trávy. Je jediný směr – vpřed. Pocit nekonečné svobody zaplavuje celé tělo a svírá bušící srdce. S burácením se proženeme podchodem a pryč z města, ven do polí. Být tak svobodný, skutečně svobodný. Zatoužím strašlivě po svobodě. Po vypadnutí ze systému rodných čísel, bankovních účtů, otisků prstů a vzorků rohovky. Vypadnout někam pryč, jenže kam. Systém nenávidí odpadlíky. Nedovolí vám svobodnou existenci. Má spoustu nástrojů, jak vás dostat zpátky, osedlat spoutat do postrojů, nasadit uzdu a opratě. Svoboda bude bolet, bude to spousta těžkých chvil vykoupených pocity, kteří ti, co jsou v Matrixu nikdy nepoznají. To je teď ale jedno, teď běžíme sychravnou nocí a od kopyt odlétají drobné kamínky z cesty.

Advertisements